Pro lepší pochopení souvislostí a historického pozadí práce ve Chvalech uvádíme podrobný popis toho, na co stávající tým ve Chvalech navazuje. Při čtení následujících řádek snad čtenář okusí ten pocit zodpovědnosti a bázně, která na představitelích stávajícího Sdružení Chvaly a zejména členech výboru tohoto sdružení leží. Vzhledem k rozsáhlosti textu jej uvádíme v několika samostatných příspěvcích.
Rok 1908
Členové žižkovského sboru Svobodné církve reformované (později Jednoty českobratrské) z popudu kazatele F. Urbánka a rodiny Masarykových zakládají „Spolek Křesťanská služba“, zakupují ve „Chvalech u Karlína“ starý mlýn a začínají sociální práci s 5 sirotky. Spolek tuto práci (jakož i další sociální práci na Žižkově) od počátku chápal jako nedílnou, samozřejmou součást zvěstování evangelia („láska dělající“).
První ředitelkou se stává Božena Jehličková (švagrová kazatele Urbánka).
Postupem doby přikupuje Spolek další pozemky, na nichž se pěstuje zelenina a ovoce, chovají se drobná domácí zvířata a areál se rozšiřuje přibližně do dnešní podoby.
Náklady na provoz po celou dobu existence až do komunistického převratu kryjí členové Spolku a jejich příznivci ze svých prostředků, příspěvky a dary.
Mezi válkami
Sirotčinec přečkává svízelně a s přibývajícím počtem sirotků 1. světovou válku. Se vznikem samostatného Československa se objevují nové možnosti, jak ve Chvalech, tak i mimo ně. Všeobecně známým dokumentem z této doby se staly kromě vzpomínek pamětníků žižkovského či smíchovského sboru pravidelně rozesílané „Vzpomínky ze Chval“ s řadou dobových fotografií a dokumentů.
Podobnou práci zakládá žižkovský Spolek na dalších místech v ČSR, mj. také sirotčinec ve Svaljavě na Podkarpatské Rusi.
Ve 30. letech Spolek přistupuje ve Chvalech k výstavbě nové budovy a rekonstrukci původních objektů. Sirotčinec je na svou dobu relativně moderním zařízením pro několik desítek sirotků.
Ředitelkou Chval se stává po B. Jehličkové Emilie Machová (také členka žižkovského sboru Jednoty). Původně vystudovala misii v biblické škole na Chrischoně ve Švýcarsku a místo práce v Číně přijala práci ve Chvalech. Až do své smrti (1970) žila ve Chvalech, poblíž místa sirotčince.
Emilie Machová byla pratetou současného ředitele LRS P. Fialy (širší rodina Machových, Chrásků a Fialů, později i Kvasničků z „Jednoty“). Proto byly „Chvaly“ v těchto „sborových rodech“ i během let totality stále živým tématem.
Z dalších spolupracovnic z této doby je možno zmínit např. sestry Kasandovou, Čihákovou a řadu dalších. Během války zde pracovala i maminka současného ředitele (P. Fialy) Lydie Fialová. Stávající ředitel je tedy již třetí v rodinné generaci těch, kdo tu postupně působí.
Po komunistickém převratu v r. 1948
Po r. 1948 byl spolek zrušen a jeho práce zestátněna. Ze sirotčince se stal státem spravovaný „Domov mládeže“.
Do roku 1989 spravovala areál Školská správa (Odbor školství ONV Praha-východ), budovy sice částečně udržovala, ale nikoliv dostatečně. Koncem 80. let zde již bylo víc zaměstnanců než „sirotků“ (24:18). Provozovatel sem už proto nechtěl investovat; v Praze a okolí bylo více objektů než třeba. Začátkem 90. let již byly budovy i celý areál vybydlené a ve značně dezolátním stavu.
V r. 1987 stát zjistil, že část pozemků areálu na něj nebyla převedena. Protože nutně potřeboval někoho, kdo mu je „vydá-prodá“, stanovil – a to právně velmi sporným způsobem („úmyslným omylem“) – jako nástupnickou organizaci tehdejší CB, neboť původního majitele (tj. „Spolek křesťanská služba“) předtím zrušil.
Kupní cena pozemku v r. 1987 činila 2 642,- Kčs. Když jsme jej později chtěli zpátky (jednalo se o střední pás současného areálu), stálo to cca 320 tis. Kč (r. 1996) + náklady na čističku. Při zpětném odkupu totiž stát vložil do smlouvy podmínku, že na pozemku se vybuduje čistička, v opačném případě by se mu musel vrátit. Nutnost vybudovat na tomto pozemku čističku pro LRS byla praktický jediným schůdným důvodem, proč o něj bylo možno dodatečně zažádat. Tu pak postavilo Stavební účelové zařízení a financovalo ji LRS Chvaly.
Jak to bylo po roce 1989 se dočtete v dalším článku o historie práce ve Chvalech.